THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nedá se říct, že by Česko byla země crustu zaslíbená, a proto vždycky fanouška metalového punku, jak jsem zvyklý sám pro sebe tento žánr nazývat, potěší, když se u nás objeví nějaká zajímavá kapela holdující rychlým rytmům, nabroušeným kytarám a rock´n´rollovému feelingu. Příjde-li navíc i s tak výborným albem, jakým je to právě recenzované, můžeme mluvit v našich končinách téměř o zázraku.
Pražští GUIDED CRADLE do toho vlítli takříkajíc po hlavě a bez jakýchkoliv předchozích demáčů přišli s debutní bezejmennou deskou, která vychází pod křídly nového labelu Damage Done Records prozatím pouze ve vinylové verzi (CD edice by měla následovat), tak jak se na správné crustové album sluší a patří. Možná si řeknete, že vydat první desku sotva po roce a půl existence je jev nanejvýš troufalý, ale můžu s klidným svědomím prohlásit, že v případě GUIDED CRADLE by jakákoliv skromnost v tomto směru byla pouze pokrytectvím, protože to, co se na vás vyvalí z drážek černé placky, musí předčit veškerá očekávání vkládaná do premiérové nahrávky. Pražská čtveřice totiž přichází s naprosto konkurenceschopnou deskou, podepřenou navíc zkušenými muzikantskými výkony.
Ke slyšení samozřejmě není nic nového, nýbrž pouze klasická nálož old school metalových postupů protkaných punkovými rytmy. Ovšem GUIDED CRADLE k tomuto otřepanému receptu přidávají i celou řadu vlastních vylepšení a nápadů. V první řadě je to hlavně skutečně nepředstíraný zápal pro tento druh muziky, jehož absenci by milovník crustu lehce odhalil. V řadě druhé jsou to už uvedené instrumentální schopnosti kapely dovolující skladby okořenit nejednou zajímavou vyhrávkou anebo sólem. To se navíc neděje nikterak samoúčelně a právě naopak s pevným řádem a citem pro atmosféru skladeb a jejich rytmickou různorodost, což má samozřejmě za následek absenci posluchačovy pozvolné ztráty pozornosti v důsledku hudebního stereotypu. K těm hráčským zručnostem můžeme přiřadit i skutečně stylový „lemmyovský“ Ethanův nekompromisní chřaplák, neúnavně zápolící se záplavou mohutných riffů. No a nakonec samozřejmě vše umocňuje po všech stránkách výtečná produkce, díky které si můžeme naplno vychutnat tohle nefalšované kytarové inferno.
Připočtěme k tomu obligátní dávku klišé (obal, texty...), která k tomu však neodmyslitelně patří a je-li užita přesně v té správné míře, jak se tomu děje v případě této desky, není důvod ji podrobovat jakékoliv kritice. Což lze prohlásit o celém albu, které řadím k tomu nejlepšímu, co u nás letos napříč všemi hudebními žánry vyšlo. Doporučuji rovněž i koncerty této kapely, které jsou ještě energičtější a našlapanější, než její studiová podoba.
Parádní debut crust/metalových GUIDED CRADLE, který by neměl uniknout vaší pozornosti!
8 / 10
1. Riding The Witches Billygoat
2. Eaten Raw
3. Fear Of Extinction
4. Business Of War
5. System Survival
6. Pile Of Shit
7. Wheel Of Life
8. Hunting
Guided Cradle (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Damage Done Records
Produkce: Pavel
Studio: Professional Sound Studio, Praha
Pre mňa osobne obrovské prekvapenie a vynikajúca crustová doska. Je veľmi zvláštne za aký krátky čas tento album vznikol, ale jeho kvalitu to vobec nepoznačilo. V rámci štýlu určite vysoko nadpriemerná záležitosť. Nejde inak než doporučiť.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.